|
Popisuji já (Anthrax):
Stala se ta nejméně
očekávaná věc, alespoň z mé strany. Dva roky po tom, co jsem
umístil Standu do jaderné elektrárny Temelín vyhlásilo SRN válku
ČR. O to by ještě nešlo, protože by jsme jim nakopali ty
jejich tlusté prdele, až by se jim z nich kouřilo. Jenže o co už
šlo, bylo to, že nějaký dement vyhodil Temelín do luftu a dopadlo
to tak – kolem (bývalého) Temelína v okruhu 100 Km zůstalo jen
velké hovno, sem tam nějaká ta ruka, noha, hlava, (prostě samej
úd)… a ta sviňa Standa to přežila. Navíc zjistila o té menší válce
mezi SRN a ČR. Samozřejmě se přidala k pojebaným "skopčákům" (mezi
volama se narodila a k volům se vrátila). Její mozková kapacita
byla (je a bude) naštěstí omezena jen na pívo, okenu,… ani pistol
by od banánu nepoznala. Na druhou stranu byla jako obrněný tank.
V terénu nebyla poznat od trávy ani od hlíny (díky mutaci zeleno
hnědé barvy). Standa si zřídila nedaleko hranic nedobytnou pevnost
a odtud vedla své výbojné války. Proti ní se nedalo bojovat,
jakmile jí totiž někdo spatřil hned se posral smíchy (málo kdo se
posral strachy). Je znám dokonce případ, kdy bojovali Češi u
nějakých bažin (ty byly docela husté a normální 120 Kg vážící
voják by se do nich nezabořil) uviděli Stanu a gatě jim ztěžkly
tak, že naráz byli po krk v zemi. Jó začaly krušné časy. Standa
začala vařit pro "skopčáky" (jakousi míchanou sračku píva okeny a
dalších fujtajblů) lektvar, který je měnil v takřka nepřemožitelné
šílené voly. A tak to šlo dál. "skopčáci" útočili pod vedením Standy
na Česko. Jó a když už jsme my poslední odpůrci „Standovského
opitého“ réžimu byli namačkaní až v Aši, tak jsme dostali nápad.
Né tak ani my, jako kolegyně soudružka BUBU (to víte, čarodějka,
která do školy lítá na koštěti značky MIG-ŽIGULÍK 120), napadlo ji
totiž, že vyvolá duchy (to sice umím taky, ale len po fozalačce
apod.…), ale ne jen tak ledajaké. Začala vyvolávat duchy učitelů,
kteří byli Standou nakopáni do prdele (byli zabiti) a pak ještě
ducha jednoho býka, kterého Jůhele nakrmil kulkama při zabijačce
(sice nevím na co býka, ale asi si chtěla užít). Čarovala,
čarovala, čarovala, až sa začalo se vše třást. Najednou mrdla
žárovka a byla tma jak v prdeli. První duch byl tady, ale bohužel
ten můj. Kerýsi chuj tam škrtl zápalkou a pak už nás nezastavila
ani zavřená okna. Tóš hned sem začal hledat BUBU. Dívám sa dívám,
čučím do nebe a najedou bum. „Kurva drát, do prdele BUBU já nejsem
záchranná guma, abys na mě mohla z nebe padat“, vykřikl jsem. To
víte, když vám na hlavu spadne 90Kg telecího, tak to je síla
(bohužel toto telecí nebylo k sežrání). Toš vrátila se k čarování.
A zase čarovala, čarovala, čarovala, když tu najednou se tu
přisral duch Karla ve Felďe. Samozřejmě, že Kája nezapomněl na své
tradiční papučky (aby si neošoupal pedálky) a taky nově měl na
rukách rukavičky s sestřihnutými konci prstů. Další duchové se ji
nepovedli a místo toho býka omylem vyvolala vola, který ji byl na
hovno. No to je jedno, jednoho ducha máme i když trochu labilního,
protože ještě za života trpěl syndromem zvaným „Zoro“ (to kvůli
toho, že nosil plášť až na zem a široký klobouk jako hrdina Zoro,
s tím rozdílem, že Kája hrdina nikdy nebyl, není, ale možná
bude!!). Teď vypadá mnohem hůře, bo je voblečenej ak puberťák
v 15-ti. No, jestli máme s tímhletím individuem vyhrát válku, tak
já jsem.....no, kurva drát a teď mi to vypadlo z hlavy. Já se na
to vyseru, zrovna dyž chcu něčo naškrábat, tak mi to vypadne
z palice. Jo a teďka, dyž mi to vypadlo, tak mi to ještě navíc
spadlo na nohu a „do prdele“ zvolal jsem a hned mě (i přes
polámanou nohu) napadlo co dál psát.
-Mezitím v BierStadt
(bývalá Praha) v 16:48 SEČ:
Standa se raduje, kromě
jednoho místa dobyla prakticky celé území ČR a připojila ho k SRN.
Obě tyto země pak nazvala „Pivní Velkochlastařství
EuroAntiAbstinentské“.
Popisuje můj kolega (Tlouštík):
Pak ve velmi podivném
stavu do kterého se můj otec dostane po deseti pivech a pěti
štamprlích slivovice Standa vymyslela novou hymnu: Kde jest chlast
můj. Melodii radši nechala z té původní české, protože kdo ji
někdy slyšel zpívat, tak je teďko asi hluchej… Standa sice
dobyla 99.99% území ČR, ale pořád neměla to, o co nejvíc usilovala
– nás dva. My jsme se bránili zuby nehty v nejzápadnějším městě co
vůbec leží v ČR a tím je Aš. Každý kdo dosud viděl Standu se
radši vzdal, neboť s těžkejma galetama se blbě utíká, ale my ji
známe, takže sme se neposrali smíchy, ale měli jsme co dělat, aby
to tak nedopadlo. Ubránili jsme se, uf. Standa furt vymýšlela
(nebo nechávala vymýšlet) nějaké posrané plány, které ji stejně
nikdy nevyšly. Až na jeden. Ten spočíval v tom, že poslala Darinu
(naši bývalou spolužačku) aby nás vytáhla z naší pro Standu
nedobytné pevnosti. Dodnes nevím, jak se jí to kurva povedlo, ale
povedlo. Jakmile nás vylákala, tak již jsme byli nenávratně
v prdeli… . Ale což, stalo se. Okamžitě nás zajala a prováděla
nechutné praktiky – lila do nás všelijaký blivajz. Fuj to byly
sračky!!! Jeblo ji v řepě a neustále nás chtěla ožrat do němoty,
abychom se neustále nepokoušeli zdrhnout. Když chce neustále
někoho ožírat do němoty, ať je po jejím! V té chvíli mě napadla
jedna věc, která často bývá v akčních filmech. No jo kurva, ale
jak to sdělit tomu druhému, když nás radši rozdělila tím způsobem,
že jsme každý byli v jiném poschodí?!?! Opět mě napadla věc,
kterou sem chtěl zkusit už dávno, ale nikdy mi to bohužel (nebo
bohudík?) nevyšlo. V budově bylo ústřední topení, takže když sem
klepl do trubek od topení, musel to slyšet i on. Bylo to v každém
případě dost riskantní, bo kdyby Standa náhodou zaslechla vzkaz
posílaný v morseovce po trubkách ústředního topení, by mi asi
urvala kule a nacpala je mojí staré do řiti, a ty by asi nebyla
moc ráda. Nuž povedlo se. Moji starou vám radši popisovat nebudu,
eště by mi někeří záviděli… . Kámoš zachytil vzkaz a pomocí
morseovky jsme domluvili i detaily akce. Ještě bych měl asi popsat
naše pozice. Takže si představte barák – sklep, přízemí, 1. patro,
střecha. Nutno podotknout, že Standa nějakým mi záhadným způsobem
zajala i moji starou. Já byl ve sklepě, stará v přízemí, kolega
v 1. patře. Akci jsme začali hned druhý den ráno, Standa totiž
každé ráno v 5:00 chodila buzerovat a lít do nás ty svoje
fujtajbly – říkala tomu „BUDÍČEK“. Díky tomu, že při porodu
vletěla do kádě 100% alkoholu nic moc nevidí (doživotní následek
č.1), což byl bod pro nás. Jako vždy nalila deci těch svejch
sraček sobě a deci mi. Když to lokala naráz, rychle sem to chrstl
za sebe. U ostatních to bylo rovněž tak, jenže ouha, Standa
najednou řekla že už tento chlast nemá, „A kurva“ napadlo mě v tu
chvíli. Naštěstí sem asi stejný jako otec, a tak u sebe nosím dvě
plaskačky slivky. Jak sem si vzpomněl, zaradoval sem se - plán
může pokračovat. Ale ze dvou plaskaček ji asi neožereme tak,
abychom mohli všeci tře utéct, takže co teď? Hold budem
muset namíchat sami nějaké ty sračky – teď vyvstala zásadní otázka
Z ČEHO ? My však neznáme problém, který bychom nedokázali vyřešit.
Prostě sme zředili něco z něčím a ze dvou malých plaskaček nám
vznikly 2 litry čehosi, co sme radši ani neochutnávali… . Asi to
bylo dost silné, neboť jí stačilo dvakrát si pořádně loknout a
byla tuhá, fakticky tuhá, akorát sme slyšeli strašné chrápání a
funění. Eště bych měl dodat, že na oběd kdy nám dávala ňáké sračky
s čímsi, sme se scházeli všeci tři v jedné místnosti, které říkala
„jídelna“ – nám to však spíše připomínalo chlívek, kde někdo ještě
před Pivním Velkochlastařstvím EuroAntiAbstinentském choval
prasata. Nevím jak se nám podařilo otevřít dveře, které vymyslela
sama „Velká Standa“, ale opět se podařilo. Venku sem se ale málem
doopravdy posral: ta sviňa se zmocnila i mého Passatu! Passat
(můj) parkoval vedle jejich dvoch aut – Trabantu 601 a Malucha.
Obě tyto auta měly stejnou barvu – žlutou. V obou jejich autech
byly klíče, poněvadž nebyl nikdo, kdo by se odvážil Standě
šlohnout auťák. Opravdu mě ale nasralo, že v Passatu klíče nebyly.
„Kurva“ sem si potichu řek sám pro sebe. Nu což, budu muset zpátky
nahoru za Standou pro klíčky! A tak sem se sám vydal zpátky do
toho bordelu, odkud sme před chvilkou všichni šťastně utekli.
Dovnitř sem se dostal celkem lehce, akorát sem nemoh najít Standu,
ale nakonec sem ji našel a vzal si klíče svého milovaného vozu.
Jakmile sem došel zpátky, všeci sme nasedli do auta a hned potom
co sem nastartoval a rozjel se, vyletěla odněkud Standa s banánem
v ruce. Nevím, asi si myslela, že drží bazuku či co, ale posléze
zjistila, že si vzala špatnou zbraň. K našemu úžasu se však
nevzdala a použila banán tím způsobem, že ho prostě po nás mrdla.
Piča to sem se lek! Ta pizda trefila moji geniálně zamazanou SPZku
tak, že je dodnes ohnutá! Jak sem se lek, tak sem uďál hodiny a to
blbé auto se zastavilo přesně proti Standě. No furt to nebylo tak
hrozné, jako pohled na nasranou Standu s nabitým granátometem
v prackách… . Kdyby se mi tohle stalo v Need For Speed IV kterou
hraju skoro furt, tak asi zmáčknu reset. V mojem autě ale taký
čudl není… Sem si vzpomněl, že nic nevíte o mém autě, takže to
musím napravit: Volkswagen Passat 1.9 TDi, černé barvy, rok výroby
1999. Asi některé napadne otázka: proč dieslák a ne radši 1.8T? Na
toto je velice jednoduchá odpověď: Diesel jezdí na naftu, kdežto
1.8T atd. na benzín, tzn.: benzínu je v republice málo, protože
Standa ho jednak píje, nebo z něho vaří ty svoje sračky kterýma
krmí svoje zajatce… Ale nafta jí nějak nejede, proto TDi!!! Zpět
ke Standě: Jistě si vzpomínáte na učitelku Petrocvičovou, kterou si
cestující Boeingu 747 Jumbo spletli s ufem. Jak jsme tam tak stáli
v autě a koukali na Standu, která držela v prackách nabitej
granátomet, no a co se nestalo? To už ovšem někdy příště v dalším
díle povídek Standa.
|
